V noci z pondělí na úterý budou udělovány ceny za sezónu 2022/23. Většina trofejí je pojmenovaná po významných osobnostech v dějinách NHL. Pojďte se s námi podívat na příběhy osobností, které stály u zrodu a vývoji nejslavnější ligy světa.
Art Ross
Art Ross hrál hokej na počátku minulého století a do NHL nastoupil jako hráč pouze do tří utkání za Montreal Wanderers. I přes to byl jeden z prvních dvanácti hráčů, kteří vstoupili do Hokejové síně slávy. Před vznikem dnešní zámořské ligy byl jednou z nejvýznamnějších postav ledního hokeje na severoamerickém kontinentu. V roce 1915 byl odvolán z vedení NHA, protože se postavil za práva hráčů a proti prosazení platového stropu. Po ukončení hráčské kariéry se stal rozhodčím a později také trenérem. Byl u vzniku týmu Boston Bruins, kterému právě on vybral název se kterým hraje organizace dodnes. V celku působil taktéž jako generální manažer a více prezident. Tým trénoval od roku 1924 až do roku 1945 a drží tak doposud rekord v počtu odkoučovaných zápasů Medvědů. Na pozici generálního manažera vydržel až do roku 1954. A co známá trofej, která nese jeho jméno? Tu věnoval lize už v roce 1941, ale plně zavedena byla cena pro nejproduktivnějšího hráče základní části až od roku 1948.
David Hart
Nejstarší trofej, kterou liga uděluje věnoval montrealský lékař David Hart. Pohár byl poprvé předáván na konci sezóny v roce 1924. O Davidovi Hartovi samotném moc informací zjistitelných není. Více známá postava je Davidův syn Cecil Hart, který dokázal v meziválečném období jako trenér dvakrát vyhrát s Montreal Canadiens Stanley Cup. I přesto že kromě něj vyhrálo slavný pohár víckrát jen dalších osmnáct trenérů, tak nikdy nebyl jmenován do Hokejové síně slávy. Poté se krátce věnoval baseballu v kanadských oblastech a v roce 1940 po dlouhé nemoci zemřel.
Lady Byng
Trofej pro nejslušnějšího hráče ligy věnovala žena tehdejšího guvernéra Kanady. Začala se udělovat od roku 1925 a dělá to z ní druhou nejstarší trofej udělovanou hráči. Lady Byng a její manžel byli fanoušky ledního hokeje a nespočet krát navštívili zápasy tehdejších Ottawa Senators. Cena měla od počátku za cíl povzbudit a ocenit sportovní chování. Dnešní trofej není ale původní, jelikož tu první dostala v roce 1935 natrvalo legenda New York Rangers Frank Boucher, který zvládl ocenění získat za osm sezón celkem sedmkrát. Současnou cenu liga začala udělovat po smrti Lady Byng v roce 1949. V názvu se proto začalo používat slovo Memorial, protože je vzpomínková.
Georges Vézina
Vézina chytal v mládí za Chicoutimi Saugenées, které dokázalo v roce 1910 v přátelském zápase porazit Montreal Canadien. Zástupcům montrealské organizace se výkon výkon mladého hráče líbil a po několika měsících přemlouvání kývnul Vézina na přestup. Ve své době patřil k nejlepším brankářům v zámoří. Byl taktéž u vzniku NHL a stal se prvním brankářem, který v lize vychytal čisté konto a jako první gólman si připsal asistenci. Na konci roku 1925 hrál zápas proti Pittsburgh Pirates ve vysokých horečkách a po převozu do nemocnice mu byla diagnostikována tuberkulóza. Zemřel o čtyři měsíce později a na jeho počest se uděluje trofej pro nejlepšího brankáře sezóny. Je jeden z dvanácti hráčů, kteří byli jako první jmenování do Hokejové síně slávy.
Frank Calder
Dnešní NHL vznikla hlavně kvůli snaze se zbavit majitele Torontských týmů, Eddieho Livingstona. Důležitou roli v tomhle hrál Calder, který byl posledním tajemníkem NHA a prvním prezidentem nově vzniklé NHL. Calder uplatňoval svoji pozici jako prezident s autoritou. Například v roce 1925 během stávky týmu Hamilton Tigers všechny hráče tohohle celku suspendoval a udělil každému pokutu 200 dolarů (v dnešní době 75 000 korun). Na konci dvacátých let kritizoval segregaci hráčů baseballové ligy a odmítal jakékoliv omezování hráčů jiné barvy pleti v NHL. Od roku 1933 zavedl trofej pro nejlepšího nováčka ligy. Pojmenována po něm byla ale až po jeho smrti. Zemřel v roce 1943 po dvou infarktech v rozmezí devíti dnů, přičemž první utrpěl během jednání s Radou guvernérů NHL.
James Norris
Norris byl obchodník, který stál u zrodu dnešních Detroit Red Wings. Měl nemalý podíl také v New York Rangers a Chicago Black Haws. S byznysem v hokeji začal v Chicagu, kde finančně podporoval vznik nové haly a vlastnil jeden z týmů AHA, která je dnešní AHL. NHL se snažila Norrise od AHA odpojit a s otevřenou náručí ho vítala do jejich ligy. Nejprve chtěl založit tým v St. Louis, ale to odmítly zbylé týmy ligy kvůli ekonomické zátěži na cestování. Poté se pokoušel koupit původní Ottawa Senators, které měl v plánu přesunout do Toronta nebo Chicaga. To se ale nelíbilo majitelům klubů, které už ve městech sídlili. V roce 1931 se do dluhů dostali Detroit Falcons, čehož využil Norris a koupil celek, který přejmenoval na dnešní Red Wings. Týmu dodal potřebné finance a za svůj život viděl svůj tým pětkrát vyhrát Stanley Cup. Zápasů ale kvůli své srdeční chorobě moc neviděl. O děním informoval Norrise z šatny tehdejší trenér a generální manažer Jack Adams. Svoji moc v dalších dvou klubech si ukořistil vlastnictvím hal ve kterých hráli, protože NHL jako taková mu zakazovala většinový podíl ve více než jednom týmu. Zemřel v roce 1952 a o šest let později byl uveden do Hokejové síně slávy. Rok po jeho smrti věnovali trofej pro nejlepší obránce lize Norrisovi děti.
Conn Smythe
Smythe patřil taktéž mezi majitele v meziválečném období. Byla mu nabízená pozice trenéra v Toronto St. Patrick’s, ale měl spíš zájem o koupi týmu. Ten se měl stěhovat do Philadelphie, ale tehdejšímu majiteli tuhle nabídku rozmluvil a tým ponechal v Torontu. Nutno podotknout, že původní nabídka byla sto tisíc dolarů a Smytheovi se povedlo tým koupit za ,,pouze“ čtyřicet tisíc dolarů. Poté přejmenoval tým na Maple Leafs. Změnil taktéž původní zelenou barvu na dnešní modrou a bílou. Ve třicátých letech začal stavět novou arénu a dělníky místo klasické mzdy vyplácel akciemi společnosti, která vlastnila jak halu, tak tým. Smythe sloužil v armádě během první světové války a stejný osud byl pro něj připravený i během druhé světové války. Po konci války získal s Maple Leafs čtyři Stanley Cupy a v roce 1961 se rozhodl předat vlastnictví týmu svému synovi Staffordu Smytheovi.
William Masterton
William „Bill“ Masterton byl hokejový útočník, který do zámořské ligy vstoupil až v osmadvaceti letech. Před hrál hokej na univerzitní úrovni za denverskou univerzitu, kde získal magisterský titul v oboru financí. V NHL odehrál pouze 38 utkání za nově vzniklý tým Minnesota North Stars v rámci prvního rozšiřování zámořské ligy. Kariéru mu předčasně tragicky ukončil náraz hlavou na led po kontaktu s dvěma protihráči. Svým zraněním o dva dny později podlehl. Tragická událost dala impuls k diskuzi o bezpečnosti hráčů na ledě a začalo se šířit nošení ochranných přileb. Trofej pojmenovaná po Mastertona má znázorňovat oddanost hokeji a hráč za ni nedostává žádnou prémii. Ta na hráčovo doporučení putuje na sportovně rehabilitační zařízení, které jsou spravované nadací Billa Mastertona.
Jack Adams
Adams vstoupil do NHL jako hráč od jejího prvního ročníku a hned získal Stanley Cup s Toronto Arenas. Do roku 1927 si připsal 173 startů a dal se na dráhu trenéra a generálního manažera. Zpočátku trénoval Detroit Cougars a později Falcons, kteří se po koupi týmu Jamesem Norrisem přejmenovali na Red Wings. Za 20 let co trénoval organizaci v Detroitu získal s týmem celkem tři Stanley Cupy a na lavičce byl celkem 964 utkání. Dělá to z něj trenéra s nejvíce zápasy v historii Detroitu. Rozvíjel práci s farmářskými týmy a byl znám skautskou prací, díky které ukořistil do týmu hráče jako Gordie Howe nebo Terry Sawchuk.
Ted Lindsay
Lindsay patří nepochybně k legendám Red Wings se kterýma získal jako hráč čtyři Stanley Cupy a jedenáctkrát za sebou si zahrál Utkání hvězd. Kromě své perfektní hry se do historie NHL zapsal také jako jeden z těch, co bojovali za práva hráčů. Majitelé týmů měli v podstatě hráče svých organizací v hrsti a Lindsay spolu s další skupinkou hráčů se pokoušel o práva hráčů v lize. Jeho boj proti bossům ligy vedl v roce 1957 k výměně do Chicaga, kde hrál až do roku 1960. Čtyři roky po ukončení kariéry odehrál poslední sezónu za Detroit Red Wings. V roce 2010 nechala NHLPA (Hráčská asociace NHL) přejmenovat trofej pro nejlepšího hráče z pohledu hráčů právě po něm.
Frank J. Selke
Selke svoji trenérskou kariéru započal v juniorské OHA lize. Později se přesunul do Toronto Ravinas, jenž koupil majitel Toronta Maple Leafs, Conn Smythe. Smythe si Selkeho o dva roky později přebral do hlavního týmu jako asistenta a postupně se vypracoval na jeho pravou ruku, která byla nejvíc nápomocná během druhé světové války, kdy Smythe sloužil v armádě. Už během války došlo ke sporům mezi dvěma nejdůležitějšími lidmi Maple Leafs, když Selke vyměnil Franka Eddollse, který byl oblíbencem Smythea. Další rozbroje mezi oběma muži nastali po nepodpoření kandidatury Smythe na pozici prezidenta společnosti, která vlastnila organizaci. Selke nakonec podal v roce 1946 rezignaci. O dva měsíce později se stal generálním manažerem v Montreal Canadiens, kteří sice za tři sezóny dvakrát ligu vyhráli, ale nacházeli se ve finančních problémech. I přesto podepsal smlouvu s nespočet hráči a vytvořil rozsáhlí farmářský systém. Taktéž byl zastáncem podpory juniorských kanadských lig ze strany NHL. Selkeho farmářský systém se v průběhu let začal projevovat jako úspěšný a s Habs získal celkem 6 Stanley Cupů. Trofej která je po něm pojmenovaná se uděluje od roku 1977 pro útočníka, který nejlépe plní obranné úkoly.
William M. Jennings
Jennings vystudoval práva a stal se poradcem v Madison Square Garden. V roce 1962 byl jmenován jako prezident New York Ranger, tedy jejich hlavního nájemce. Byl jednou z nejdůležitějších postav v rozšiřování ligy v roce 1967, když se liga z šesti týmů rozrostla na dvanáct. Byl taky u zrodu Lester Patrick Trophy, která se udělovala komukoliv, kdo se zasloužil o rozvoj ledního hokeje ve Spojených státech. V šedesátých letech byl také u vzniku New York Metropolitan Hockey Association, která jako jedna z mála v oblasti zpřístupňovala hokej široko mezi mládež. V roce 1975 byl uveden do Hokejové síně slávy a na jeho počest byla pojmenovaná trofej pro brankáře, kteří odehrají za tým zápasy s nejmenším počtem inkasovaných gólů.
King Clancy
Obránce Clancy hrál v zámořské lize v meziválečném období a zvládl si připsat 592 zápasů. Jeho prvním působištěm byli Ottawa Senators se kterými získal za devět sezón dva Stanley Cupy. 31. března 1923 došlo ke kurióznímu rekordu, když si Clancy v průběhu zápasu zahrál na všech pozicích. Jak se mu povedlo hrát jako brankář? Brankář obdržel dvě minuty a dříve si musel trest odpykat sám, tudíž do brány musel hráč z pole. Na přelomu desetiletí byl vyměněn do Toronto Maple Leafs, kde taky v roce 1937 ukončil hráčskou kariéru. Když končil, byl tehdy nejproduktivnějším obránce v dějinách ligy. Poté se vydal na cestu rozhodčího a po druhé světové válce se stal trenérem farmářských týmů Montrealu a Toronta. V roce 1958 byl jmenován do Hokejové síně slávy.
Maurice Richard
Maurice „Rocket“ Richard patří k nejslavnějším snajprům v dějinách NHL. Už ve své třetí sezóně nastřílel 50 gólů v 50 zápasech a stal se tak prvním hráčem, kterému se povedlo tohohle cíle dosáhnout. Taktéž jako první hráč vsítil přes 500 gólů. Ve své hokejové kariéře měl i řadu zajímavých příběhů, jako například když udeřil během hádky čárového rozhodčího. Tehdejší prezident NHL Clerence Campbell neměl s hvězdou NHL slitování a suspendoval ji do konce sezóny včetně play off. Už před tím ale od šéfa zámořské ligy vyfasoval například pokutu tisíc dolarů za kritiku v médiích. Jako hráč si připsal s Habs osm Stanley Cupů a v roce 1960 ukončil kariéru. Po ukončení kariéru působil řadu let na různých funkcích v organizaci Canadiens a v roce 1972 se postavil jako kouč na lavičku Quibec Nordiques, kteří hráli WHA. Po dvou zápasech usoudil, že není vhodný na trénování a v osmdesátých letech se vrátil do Montrealu jako jejich ambasador. Zemřel v roce 2000 po dvouletém boji s rakovinou břicha.
Frederick Stanley
Stanley Cup se neuděluje jako individuální trofej, ale byl by hřích ho nezmínit. Lord Stanley byl roku 1888 jmenován kanadským guvernérem a zamiloval si lední hokej. Jeho synové později sami hráli hokej a přesvědčili svého otce, aby věnoval trofej pro nejlepší tým Kanady (i krátce po vzniku NHL mohl Stanley Cup získat tým z jiné ligy). Stanley si v Sheffieldu koupil punčovou mísu, která měla v té době hodnotu padesáti dolarů. Lord Stanley nikdy neviděl utkání o pohár, který věnoval a ani ho tím pádem vítěznému týmu nepředával. V roce 1893 skončil ve funkci guvernéra a po smrti jeho staršího bratra se stal v Anglii jeho nástupce jako hrabě z Derby. Po návratu do Evropy se stal primátorem Liverpoolu a rektorem University of Liverpool.