V tomto rozhovoru jsme vyzpovídali útočníka týmu, jenž vyhrál základní část univerzitní ligy, Davida Jindru. Ten nám přiblížil nejen své hokejové začátky a dění okolo ULLH, ale také právě aktuální play-off a své vyhlídky do budoucna.
Začneme trochu obecně. Právě působíš v UK Hockey Prague, jaké to je hrát hokej na univerzitní úrovni?
Je to rozhodně volnější, než v profesionálních klubech. Atmosféra jak v týmu, tak v soutěži mi přijde mnohem uvolněnější. Zápasy mají mnohdy dobrou úroveň a stále se to zlepšuje. Zatím si to velmi užívám.
Už máš zkušenosti i z juniorského hokeje, kde všude sis zahrál?
Začínal jsem v Teplicích, poté, co se zavřel zimní stadion, jsme se přesunuli do Bíliny. Od 8. třídy jsem přestoupil do Litvínova, kde jsem zůstal až do Áčka a dostal jsem šanci v jednom zápase. Následně jsem hostoval v první lize v Litoměřicích.
V Chance lize ses jistě potkal s různými hokejovými osobnostmi. Jaké pro tebe bylo nastupovat proti týmům jako Slavia Praha, Vsetín nebo dokonce Kladno?
Ano, potkal jsem spoustu hokejových osobností, nejen v Chance lize. Nejvíc pro mě bylo si zahrát v jedné lajně s Viktorem Hüblem a Františkem Lukešem při přátelském zápase. Podařilo se mi vstřelit gól a oslavit to s nimi bylo senzační. Z mládežnických kategorií musím vyzdvihnout spolupráci s Přémou Svobodou, který momentálně nastupuje za A-tým Litvínova a myslím si, že má ještě hodně co ukázat.
Vždycky bylo skvělé někam přijet a hrát před tolika fanoušky. Pamatuju si vysokou návštěvnost v Českých Budějovicích nebo právě ve Vsetíně, ale nejlepší pocit bylo hrát před domácími fanoušky.
Největším zážitkem co se týče soupeře bylo Kladno. Nastoupil proti nám Jarda Jágr a já si mohl na vlastní kůži vyzkoušet, jak je stále neuvěřitelným hráčem.
To muselo být opravdu nezapomenutelné, potkat na ledě takovou (nejen) hokejovou legendu. Mimo jiné sis vyzkoušel také reprezentační přípravu, mělo to nějaký přínos pro tvou hokejovou kariéru?
Reprezentace by měla být snem každého hráče. Nemohl jsem tomu uvěřit, když jsem byl nominován do nároďáku U19 na World Junior A Challenge v Kanadě. Byl to nepopsatelný zážitek. Každý turnaj nebo soustředění v reprezentaci mě posouvalo hlavně psychicky. Získal jsem větší sebevědomí.
Sebevědomí je jistě důležité, bývá ve sportu podstatným faktorem. Zpět ale k univerzitnímu hokeji. Jak bys jej srovnal například s hokejem na klubové úrovni? Ať už co se týče rychlosti, úrovně, návštěvnosti…
Byl jsem překvapený, kolik dobrých hokejistů v univerzitní lize hraje. Úroveň je rozhodně vyšší než juniorská liga. Myslím si, že nejlepší týmy univerzitní ligy by bojovaly na čele druhé ligy. Návštěvnost se dosti mění, ale na některé zápasy (Bitva o Prahu mezi námi a Engineers a podobně) přijde víc lidí než na mnohá utkání Chance ligy.
Chodí se na vás dívat i spolužáci? Jsou slyšet, když fandí?
Ano, hlavně na již zmíněné více propagované zápasy. Je to skvělá příležitost se sejít jinde než jen na hodinách a pořádně se vyřádit. Bývá skvělá atmosféra.
Tak taková podpora z hlediště musí být určitě povzbuzující. S týmem jste mimoto nedávno vyhráli základní část univerzitní ligy. Jaký je to pocit být nejlepší univerzitou v ČR?
Senzační. Máme opravdu skvělý tým a tohle bylo naším polovičním cílem. Nyní to chceme potvrdit v play-off.
V posledním zápase základní části jste odehráli pražské univerzitní derby s Engineers, podařilo se ti si připsat gól a asistenci. Byl tento zápas výjimečnější?
Nějakou dobu jsem nebyl produktivní a tak ze mě po tomto zápase spadla obrovská tíha. Oslavy s pohárem byly o to sladší. Chci si to přenést do play-off, abych byl týmu co nejvíce platný.
Když jsi zmínil play-off – v prvním kole stojíte proti Ústí, v úvodním zápase to byla přestřelka z obou stran. Co na soupeře platí a jaký je recept na druhou výhru, která by vás posunula dál?
Ústí jsou napříč ligou známí betonáři (smích). Pro nás bude důležité hrát svoji hru. Jsme lepším týmem a pokud budeme hrát, jak umíme, tak věřím, že nebude problém postoupit.
Jelikož je Univerzitní liga ledního hokeje poměrně mladým projektem, může být UK Hockey Prague jejím historicky prvním vítězem. Jaké by to pro tebe bylo, být toho součástí?
Tak určitě skvělé. Všichni si to moc přejeme.
Myslíš si, že bude o univerzitní hokej zájem i nadále a že má v ČR budoucnost i v příštích letech?
Já v to nesmírně doufám. Věřím, že je to skvělá cesta, jakou se může vydat spousta lidí. V Americe to funguje na velmi vysoké úrovni a já bych si přál, abychom k tomu směřovali i u nás. Mohl by z toho časem být úžasný projekt.
To jistě ano. Univerzitní hokej je ale potřeba skloubit se studiem. Ty studuješ obor kondiční trenér. Jak je pro tebe konkrétně těžké ukočírovat sport a vysokoškolské studium?
Upřímně, nemám s tím problém. Myslím si, že jde hodně o nastavení mysli. Občas to je těžké časově, ale zatím se netrénuje tak často, aby to nešlo skloubit. S učiteli se dá často domluvit a pokud člověk dává pozor na hodinách a není mu zatěžko si to občas zopáknout, tak ve zkouškovém není problém. Máme v týmu i studenty lékařské či právnické fakulty a chápu, že pro ně je studium těžší. Ale jak už jsem zmínil, v Americe to funguje (pokrčení ramen).
Je pravda, že je to asi hlavně o rozvržení časových možností. Jelikož s tím podle všeho nemáš problém, plánuješ v týmu pokračovat i příští rok?
Zatím si to tady velmi užívám a pokud u mě v životě nenastane nějaká zásadní změna, tak budu hrdě oblékat dres UK i další rok (úsměv).
Tak to je nejen pro tým určitě dobrá zpráva. Na závěr trochu výhled do budoucna – jaké máš plány po studiu? Chtěl by ses kolem sportu pohybovat i nadále?
Určitě ano, rád bych pomáhal mladým sportovcům dosáhnout svých cílů.
Tak ať ti tento plán vyjde tak, jak si představuješ. Já děkuji za rozhovor a za celý tým MH přeji hodně štěstí do dalších zápasů.
Moc děkuji (úsměv).
Autorka: Ivana Miklendová