Čtvrtý medailový úspěch české juniorské reprezentace v řadě nám v exkluzivním rozhovoru popsal hráč Edmonton Oil Kings, který se zúčastnil svého prvního juniorského šampionátu. Max Curran turnaj zakončil s 1 brankou, kterou vsítil v semifinálovém utkání s Kanadou, k tomu přidal také 4 asistence. Po skončení MSJ se přesunul zpět od Edmontonu, kde válí po boku dalších dvou českých hráčů.
Maxi, gratulujeme k zisku medaile. Jaká byla ta první reakce po tom, co jste získali stříbrnou medaili? Samozřejmě je to prohrané finále, ale i tak je to medaile.
Když skončil zápas a dostali jsme ty stříbrné medaile, tak všichni byli samozřejmě smutní. A pak když trenéři měli svoje projevy v kabině, tak to dojalo asi úplně každého. I já jsem byl hodně naměkko. Byli jsme hodně unavení, bylo to hodně smíšených emocí, ale pak když se na to koukám zpětně po pár dnech, tak to byl neuvěřitelný úspěch a velká senzace.
Co chybělo k tomu, abyste došli až pro to zlato?
Bylo tam hodně faktorů, zvlášť v semifinále s tou Kanadou jsme do toho dali opravdu všechno. Byli jsme jak fyzicky, tak emočně vyčerpaní a moc jsme toho nenaspali. Švédi byli připraveni a měli neuvěřitelný tým, takže to finále už bylo těžké. Všichni jsme chtěli, všichni jsme do toho dali všechno, ale bohužel nestačilo to.
V semifinálovém utkání si vstřelil svoji první branku. Nechal jsi si ji na ten nejdůležitější zápas?
Úplně se nedá říct, že jsem si ji nechával. Snažil jsem se dát gól od začátku turnaje a akorát to tam nějak nepadalo. Takže jsem byl velmi rád. Což bylo vidět i podle té reakce, byla to velká euforie. A jsem rád, že to padla takhle proti Kanadě v tom semifinále.
Celý turnaj si hrál s Tomem Poletínem a s Adamem Benákem. Jak se ti s nimi hrálo?
Jo, super. My jsme spolu hráli už v letních přípravných zápasech. A tam se nám hodně dařilo. S Tomášem Poletínem už se známe od dorostu na Slávii. Takže jsem věděl, že s ním to půjde lehce. A Adam Benák, to asi každý ví, že to je jeden z největších talentů českého hokeje za poslední roky. Takže s ním to šlo naprosto hladce.
Celkově si pak zakončil mistrovství na pěti bodech. Jak bys ho zhodnotil ze svého pohledu?
Já jsem byl spokojený s tím, jak jsem hrál. Možná jsem od sebe čekal trošku větší produktivitu. Zvlášť když se podívám, jak se nám dařilo v přípravných zápasech. Myslím si, že jako lajna jsme hráli solidně. Dostávali jsme se do šancí a hráli jsme dobře defenzivně. V tom play-off proti Kanadě to konečně přišlo i bodově. Snažil jsem se hrát tak, aby tým vyhrával a abychom se dostali co nejdál.
Když ještě budeme u těch skupin, tak s Lotyšskem si přišel o zub. Našel si ho pak?
Ne, nenašel. Pak jsem viděl vtipné video, jak ho tam hledám. To bych se chtěl trošku obhájit. Protože to video, co bylo na sociálních sítích ukazovalo, že jsem ho hledal, když byl vyrolbovaný led. Já jsem tam byl už předtím, než ta rolba začala jezdit. Ale i tak jsem věděl, že je tam nulová šance, že ho najdu. Zubař mi předtím řekl, že to stojí za to, abych se tam podíval. Nenašel jsem ho a pak mi ho další ráno dodělal. Vstával jsem v 6 a šel jsem rovnou k zubaři. Zatím ho mám na 6 měsíců a můžu si ho kdykoliv nechat předělat.
S úspěchem přišly i různé gratulace. Přišly ti nějaké z Colorada?
Tak s lidmi z Colorada jsem se bavil před turnajem a říkali mi, že mě nechají v průběhu turnaje být, že mi nebudou vůbec psát. Samozřejmě tam byli a koukali se. A jak turnaj skončil, tak jsem od nich dostal zprávu, gratulace, jak týmově, tak i k mému výkonu.
Už tam byly nějaké námluvy, že by si mohl podepsat smlouvu nebo se přesunout na farmu?
Úplně takhle jsme se o tom ještě nebavili. Samozřejmě je to můj cíl do konce sezony, ale ty týmy to většinou těm hráčům neříkají dopředu. To nechávám být, ještě je před námi dlouhá sezóna a cokoliv se může stát, takže zatím ne.
Co říkáš na pozvánku od pana prezidenta na Hrad?
Po návratu na hotel už byla atmosféra odlehčená. Takže jsme se všichni sešli v hotelu a trošku jsme oslavovali. A najednou Jířa (Adam Jiříček pozn. red.) zařval, že jedeme na hrad. Tak uvidíme, jak to bude probíhat. Nevím vůbec, jestli to dopadne, protože jenom pár kluků hraje v Česku. Určitě je to pocta, že se nám dostalo pozvánky.
Po mistrovství ses vrátil zpět do Edmontonu. Jaké jsou vaše ambice? Je to Memorial Cup, jak se říkalo před sezónou?
Určitě. Během MS udělal GM ještě tři výměny, takže náš tým vypadá hodně dobře. Těším se na to. Teď jsme hráli dva zápasy proti dobrým soupeřům, a oba jsme vyhráli. Jdeme all-in tenhle rok. Jsem na to zvědavý a těším se na to.
Po návratu máš za 2 utkání 4 body, to je hezký návrat ne?
Jo, je to hezké. Hlavní ale je, že jsme vyhráli. Musím přiznat, že jsem byl furt trochu unavený. Hlavně emočně. Ale generální manažer ani nepředpokládal, že bych nehrál, takže mi nedal moc na výběr. Takže jsem to odehrál a docela dobře.
Když se přiblížíme k těm bodům. Minulou sezónu si získal 74 bodů. Letos máš nájezd ještě na větší počet. Tak překonáš to?
Snad jo. Zatím si věřím. Nevidím důvod, proč by ne. Máme ještě lepší tým, než se kterým jsem hrál loni. Takže snad jo.
Míra Holinka vede bodování celého týmu. Ve WHL je třetí. To vám asi taky hodně pomáhá, že máte takového střelce, který to tam pálí ostošest?
Míra je totálně odskočený. Já už mu ani nestíhám gratulovat. Jak jsem byl na mistrovství, tak měl další čtyřbodový zápas a udělal neuvěřitelný pokrok. Ne teda, že by předtím nehrál dobře. Hrál výborně, ale tuto sezonu je Míra ofenzivní lídr našeho týmu.
Jaké to je hrát v Edmontonu? V takovém hokejovém městě, Oilers v posledních dvou letech došli až do finále Stanley Cupu. Jak se v takovém městě žije, hraje?
Je to super. Hlavně ti fanoušci. Máme největší návštěvnost v celé lize. A i když tady třeba jdete někam na oběd, tak většinou lidi vnímají, nebo ví, že hrajete za Oil-Kings. Takže je to tady super. Ta podpora těch fanoušků, těch lidí kolem, těch rodin, ve kterých bydlíme. Jsem moc rád, že jsem sem přestoupil.
V minulé sezóně si získal prestižní titul Scholastic Player of the Year jako první Evropan. Úspěšné si odmaturoval, tak jak probíhala maturita?
Maturita nebyla samozřejmě jednoduchá. V minulé sezóně jsme vypadli v prvním kole play-off, což samozřejmě zamrzelo, ale vzhledem k maturitě mě to docela hrálo do karet. Takže jsem přiletěl, byl jsem doma asi týden a hned jsem letěl do Finska s dvacítkou na turnaj v Rovaniemi. Po skončení jsem měsíc nikde nebyl, ani venku. Akorát jsem vždycky šel na trénink, a hned jak jsem se vrátil, tak jsem se celý den učil. Nakonec jsem úspěšně odmaturoval z matiky, z češtiny, z němčiny, z angličtiny a už to mám za sebou konečně.
Autor: Jakub Ťoupek