Dvojnásobný mistr finské nejvyšší soutěže a reprezentant České republiky na Beijer Hockey Games. To je Dominik Hrachovina. Co Dominik vzkazuje fanouškům MH a mnoho dalšího se dozvíte v následujícím rozhovoru!
Milujete hokej, to je všem jasné. Co Vás ale k němu vedlo? Věděl jste už od mala, že se hokeji budete věnovat naplno?
Táta chytával, mamčin bratr hrával 1.ligu. Celá rodina je tak nějak hokejová. Táta i mamčin bratr, tedy můj strýc, jsou teď trenéři.
Většina brankářů začíná v poli, teprve poté se rozhodnou chytat. Jak to bylo u Vás? Postavil jste se rovnou do brány, nebo to přišlo časem?
Pamatuju si, že jsem šel hned do brány, ale táta řekl, že nejdříve musím perfektně bruslit, abych mohl jít do brány. Takže jsem první rok bruslil, pak už jsem chtěl být jen v bráně.
Jako děti jsme všichni měli velké sny. Jaké hokejové sny jste měl jako dítě Vy? Napadlo Vás někdy, že byste mohl reprezentovat Českou republiku?
NHL, samozřejmě. Ale čím jsem byl starší, tím víc jsem si uvědomoval, že ten sen je spíš nereálný. To, že někdy budu reprezentovat Českou republiku mě vůbec nenapadlo.
Hokej není jenom odehrát zápas a jít domů. Je zejména o obrovské dřině na trénincích i mimo ně. Kdo Vás nejvíce podporoval a tlačil ke stále lepším výkonům? Ptáme se hlavně proto, že Váš otec je taktéž bývalý gólman a nynější trenér brankářů ve Znojmě.
Určitě táta. Ve Finsku pak trenér gólmanů Arttu Lipsanen, můj dlouholetý trenér a kamarád.
Někdy to však není úplně podle představ. Vzpomínáte si na nějakou nehezkou situaci, kterou jste si musel projít v mládežnickém, či již dospělém hokeji?
V mládeži si ty špatné situace nevybavuji. V dospělém hokeji určitě celoroční zranění v Rusku.
Nyní jste však zkušený gólman, máte nějaká tajná přání, která byste si chtěl ve své kariéře ještě splnit?
Tajná ani ne, moc mě mrzelo, že jsme to nemohli loni s Libercem dohrát. Tam byla šance si sen o vyhrání extraligy splnit, myslím si. Na druhou stranu, já měl velké štěstí, že se mi spoustu jiných snů spilnilo.
Momentálně oblékáte dres finské Tappary. Jaký je rozdíl mezi českou a finskou ligou?
Na to je těžké odpovídat. Myslím, že by na to dokázali odpovědět spíš hráči než já jako gólman. U nás je úkol pořád stejný, a to zastavit puk na cestě do brány. Určitě nějaké rozdíly jsou, ale jak říkám, těžko se na tohle z mé pozice odpovídá.
Finsko dobře znáte. Jak jste na tom s finštinou?
S finštinou jsem na tom jakž takž dobře. Doufám.
Minulý rok jste byl médií kritizován za upřímnost při rozhovoru ohledně situace s pandemií. Máte stále stejný názor? Pokud ano, co Vám nejvíc „pije krev“?
Ano, byl jsem kritizován. Určitě v nějakém slova smyslu po právu. Svým vystupováním a vulgarismem to nebylo úplně správné, ovšem ten tam byl tak trošku mezi řečí. Ale být tam teda neměl. No a samotný názor… Neměním a nikdy bych nezměnil! Dál bych se k tomu ani nevyjadřoval a kdybych tedy měl, tak bych řekl akorát to, že o tomhle mém názoru se psalo a mluvilo na můj vkus až moc.
Jak jste reagoval na negativní reakce bezprostředně po odvysílání onoho rozhovoru?
Nereagoval, šlo to mimo mě. Po turnaji jsem si nějaké reakce přečetl, přišlo mi hodně všelijakých zpráv, některé tedy byly dosti peprné (směje se). Ovšem stále bych se nebál tvrdit, že víc bylo těch pozitivních, rozhodně.
Prázdné tribuny děsí nejednoho diváka. Jak se Vám hraje před prázdnými ochozy? Chybí Vám ta správná atmosféra?
Určitě chybí a zároveň mě děsí. Uvidíme, jak dlouho to profesionální sport, hlavně tedy hokej bez lidí, vydrží. Velké díky patří sponzorům a majitelům. Atmosféra mi zkrátka chybí. Hokej se hraje pro lidi, pro fanoušky. Tak nějak to postrádá smysl, bohužel. Člověk si musí říkat, že rodina, blízcí přátelé a fanoušci fandí alespoň doma u televizních obrazovek.
Češi jsou známí svou láskou k hokeji, což se projevuje i v hledišti. Který tým z české nejvyšší soutěže má nejlepší fanoušky?
To máte těžké. Můžu říct, že v Česku snad všude, kde jsme s Libercem hráli, bylo plno. Možná až na Karlovy Vary, tam moc lidí nebylo, ale jinak všude bylo poměrně plno. V Liberci byla super atmosféra, určitě také mé rodné Brno má výborné fanoušky. Na Spartě byla taky atmosféra skvělá, jezdilo tam hodně libereckých fanoušků. Litvínov měl svoje kouzlo. Nejlepší se tak nedá říct.
Mnoho našich fanoušků zajímá, co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Určitě medaile nebo tituly s Tapparou. To jsou momenty, na které člověk nezapomene a často vzpomíná.
Jako téměř každý, kdo miluje hokej, máte určitě svůj oblíbený tým v NHL. Který to je a proč?
Mighty Ducks of Anaheim. Nechci říkat Anaheim Ducks, protože tehdy, když se změnily barvy a loga, tak mě to dost mrzelo. Jako dítě jsem vyrostl na filmech Káčata a lítající Véčko a Kočka July v bráně, takže určitě proto Mighty Ducks.
Kdybyste si mohl zahrát s kýmkoliv na světě, kdo by to byl? (Vaše TOP pětka)
Tak kdybych si mohl před sebe postavit lajnu snů, tak bych tam vzal jako levého beka Láďu Šmída, na pravo bych dal legendu Tappary Pekku Sarava. Na pravém křídle bych pak viděl Davida Pastrňáka, na levém někoho rychlejšího, takže pana Jaromíra Jágra. Do centru mě nikdo nenapadá, snad Connor McDavid.
Další otázka z řad našich fanoušků – Vrátíte se ještě někdy do Liberce?
To je spíš otázka na lidi v Liberci. Kdyby na to přišlo, určitě bych neváhal se vrátit! Liberec je super místo, moc se mi tam líbilo. Dařilo se nám, bylo to zkrátka skvělé.
V brzké době spustíme prodej našich produktů, zejména trik. Značnou část výtěžku věnujeme na konto jedné z českých dobročinných/charitativních organizací. Měl byste o takové triko, které poMáHá zájem?
Určitě bych zájem měl. Ale chtěl bych vědět, do jaké organizace by onen výtěžek šel.
Teď něco na odlehčení. Kolik děr má síť hokejové branky?
Tak to nemám tušení. Tipl bych si takových 700-800.
A na závěr. Máte něco, co byste rád vzkázal našim fanouškům?
Ať je hokej stále baví a jsou silní. Ať bojují, protože tahle divná doba, ta jen tak neskončí. My, lidé, musíme bojovat za svobodu.
Dominiku, děkujeme Vám za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů!