Jako malý začal hrát hokej ve Žďáru nad Sázavou. Kromě hokeje se věnoval i tenisu, nakonec však zůstal u bruslí. Mezi jeho největší úspěchy patří bezpochyby titul mistra světa z roku 2010, kde se výrazně podílel na zisku zlaté medaile. Jak na titul vzpomíná a čemu se plánuje český útočník Petr Vampola věnovat po ukončení kariéry? To se dozvíte v našem rozhovoru.
V kolika letech jste se začal věnovat hokeji a kdo Vás k němu přivedl? V jakém týmu Vaše kariéra započala?
S hokejem jsem začal ve 3 letech, kdy mě k němu přivedl taťka. Bylo to v týmu ve Žďáru nad Sázavou.
Jako malý jste bral hokej spíše pro zábavu nebo jste už od malička měl sen stál se známým hokejistou?
Určitě jsem jako malý bral hokej spíše pro zábavu a nikdy jsem se nechtěl stát tím známým, spíš jsem si chtěl zahrát hokej, ale pak se to ve mně zlomilo a začal jsem se tomu věnovat naplno.
Dělal jste i jiný sport kromě hokeje?
Tak já jsem hrál vrcholově třeba ještě tenis a další sporty, ale vždycky jsem se tomu hokeji věnoval nejvíc. Kolem těch 15 let jsem se musel rozhodnout pro jeden sport a byl to právě hokej.
Měl jste nějaký hokejový vzor?
Teď, když se na to tak podívám, tak to byl Jaromír Jágr.
Kdybyste si měl vybrat 2 spoluhráče do útoku napříč dobou a světem koho byste si vybral?
V dnešní době je spousta kvalitních hráčů, jak napříč světem, tak i u nás. Asi byl neměl problém zahrát si s každým z hráčů. Ale neumím říct jednoznačně nějakého hráče, se kterým bych si chtěl zahrát.
Máte nějakou vtipnou nebo zajímavou vzpomínku z Vašich hokejových začátků?
Určitě těch vzpomínek a zážitků je hodně a já si teď asi na nějakou nevzpomenu. Ale třeba když jsme jako mladí jezdili na zápasy vždycky dvě kategorie spolu autobusem, to už se v dnešní době moc nedělá.
Jako mladý jste trénoval pouze s týmem, nebo jste si dával tréninky navíc a chtěl jste být o něco lepší než ostatní?
Já už jsem v 15 letech odešel z domova, takže jsem to měl nastavený tak trochu jinak. A taky díky výchově rodičů jsem se naučil trénovat sám a přidat si něco navíc.
V roce 2009 jste se poprvé podíval do KHL. Byl to velký rozdíl oproti české extralize? Jak dlouho vám trvalo, než jste se adaptoval?
Já bych řekl, že v té době to ještě nebyl takový rozdíl oproti extralize. Určitě měla KHL navrch, ale ne o tolik. Spíš ta mentalita těch hráčů byla trošku jinde a hned někoho jen tak nepřijali, takže tam to adaptování bylo o něco těžší.
Vaše premiérové MS bylo roku 2010 a vy jste od třetího zápasu nastupoval po boku Jaromíra Jágra a Jakuba Klepiše, jaké to pro vás bylo a cítil jste důvěru od trenéra?
Tak tam na tom mistrovství bylo hodně omluvenek a já jsem byl hrozně rád za tu šanci. Začínal jsem někde ve třetí nebo čtvrtý lajně a pak tam došlo k nějakým změnám a já jsem se právě dostal do té první lajny. Mě by teda bylo jedno, jestli budu ve třetí nebo v první lajně, protože se mi hrálo dobře se všema klukama a celkově se to mistrovství povedlo. Sešel se výborný tým, což bylo vidět i na výsledku.
Věřil jste v semifinálovém zápase se Švédy ve vyrovnání, nebo už jste byl smířený s prohrou?
Tak tam nás vlastně poslali jako druhou pětku na led, a už bylo hrozně málo času. My jsme pořád doufali, že by to tam ještě mohlo padnout. Tam byla tak obrovská euforie, a kdybych řekl, že jsem byl smířený s prohrou, tak bych asi lhal. Pořád tam ta víra byla, a nakonec se to povedlo.
S kým z kádru MS 2010 jste si nejvíce rozuměl herně a s kým například v kabině?
Jak už jsem říkal, tak jsme se tam sešli skvělá parta hokejistů, takže jsem neměl problém hrát s kýmkoliv z kluků. Na začátku jsem právě hrál s Novotným a Kašparem a pak následně s Jágrem a Klepišem. A to samé v kabině, tam jsme si taky všichni rozuměli, takže třeba s Michalem Rozsívalem, se kterým jsem byl na pokoji, ale i s dalšíma klukama.
Máte nějakou vtipnou historku z mistrovských oslav?
Těch historek bylo spoustu, ale plné Staroměstské náměstí bylo neuvěřitelné. Všichni společně slavili, radovali se, zpívalo se. My už jsme potom byli s klukama takoví „veselí“, takže tam pak byl třeba Roman Červenka s otvírákem, nebo i já jsem tam potom zpíval různé písničky a tak. No a potom teda některé ty zážitky už by trošku hraničili s výtržnictvím, ale bylo to veselé.
Vy jste si zahrál ve spoustu týmech, nejen českých. Do kterého týmu byste se klidně vrátil a na který tým rád vzpomínáte?
Já musím říct, že na týmy jsem měl obrovské štěstí, což nemá každý. Takže bych neměl problém s tím vrátit se do jakéhokoliv týmu a kdyby nějaká nabídka přišla, tak bych tam klidně šel. Rád vzpomínám na všechny týmy.
Co považujete ve Vaší kariéře za největší úspěch?
Tak těch úspěchů bylo hodně, ať už třeba to, že jsem vyhrál asi třikrát mistrovský pohár tady u nás, nebo právě MS 2010. Ale ona každá medaile je úspěch, i třeba bronzová, nebo také za úspěch považuju třeba vítězství baráží, postupy a tak.
Který gól ve Vaší kariéře považujete za nejhezčí nebo nejdůležitější?
No já úplně nejsem ten, co by dával góly, spíš ten, co na ně přihrává. Takže já mám góly, ale většina z nich je škaredých. Ale asi za nejhezčí gól můžu považovat ten z roku 2010, nebo 2011 myslím. Bylo to v KHL a ten gól byl i vyhlášený. Bylo to tak, že já jsem projel celé hřiště a udělal jsem si tam z nich kuželky a vstřelil jsem branku, takže ten jsem i pár kamarádům ukázal a asi ten by mohl být vyzdvihnutý.
Máte ještě nějaký hokejový cíl, kterého byste chtěl v hokeji dosáhnout?
Tak to už asi žádný nemám. Já už teď chci jen předávat zkušenosti mladým a synovi.
Jakou vaší hokejovou přednost byste vyzdvihl?
Řekl bych, že u mě to je hodně o tvoření hry, o přesnosti přihrávky a zvednuté hlavě. Takže celkově kvalitní hra na puku a dobrá, přesná přihrávka.
Jak to vidíte se životem po hráčské kariéře? Chtěl byste zůstat u hokeje?
Tak nad tím jsem úplně ještě moc neuvažoval, ale s mojí horkou hlavou to úplně nebude na každou pozici, ale uvidíme.
Ve středu 27.1.2021 jste si zahrál zápas proti Vsetínu, kde jste před 20 lety vstoupil do extraligy. Jaké to pro Vás bylo hrát proti klubu, se kterým jste dokonce i zvítězil. A jaké jsou vaše vzpomínky na klub, kde jste začínal s hráči jako Hudler nebo Ondřej Němec?
Tak tady s tím týmem mám spoustu krásných vzpomínek, vlastně jsem tam začínal v tom juniorském věku a hrál jsem tam 5 let. Sešli jsem se tam právě se super klukama, který se taky v budoucnu proslavili. Takže jak už jsem říkal předtím, tak bych neměl problém, se do Vsetína vrátit.
Jakému klubu v NHL fandíte?
Já se teda přiznám, že dřív jsem žádnému nefandil, ale teď jsme byli párkrát na dovolené na Floridě a navštívili jsme i Tampu, takže od té doby asi Tampě. Ti kluci tam hrají krásný hokej, pak vylezou ven a užívají si pláže a sluníčka. To jim teda i trošku závidím.
Jak hodnotíte kvalitu Chance ligy?
Určitě to není srovnatelný s extraligou, ale je to také kvalitní hokej, plný mladých hráčů. Samozřejmě ti mladí hráči nejsou tak mentálně vyspělí, jako třeba ti dospělý, ale je to pro mladé hráče výborná příprava právě na extraligu.
Jak se vám hraje před prázdnými tribunami?
Já jsem shodou okolností tuhle otázku už dneska dostal a musím říct, že je to smutný, na druhou stranu si nemáme na co stěžovat a je to to nejmenší. Protože třeba spoustu mých kamarádů tady ten koronavirus zasáhl, co se týče restaurací, barů a tak dále, takže tohle je jen maličkost a už jsem si na to zvykl.
Jste spokojený ve Slavii?
Určitě jsem ve Slavii spokojený. Jak už se jedná o super tým, nebo také o lidi, kteří to tam vedou, protože to dělají lidé, kteří mají hokej rádi, který hokej zajímá a baví. Teď nám teda přišli nový trenéři, tak uvidíme, co to přinese.
Uvažoval jste už o ukončení kariéry?
Ano, tenkrát v Mladé Boleslavi, kde došlo k pár nepříjemnostem, které bych už nechtěl rozpitvávat, tak jsem to zvažoval, ale nakonec jsem u hokeje zůstal.
Děkujeme moc za rozhovor a přejeme hodně štěstí do budoucna!
(Autor: Sabina Ciolekova)