Vrátíme se na chvíli k už skončeným Beijer Hockey Games. Česká Republika zaznamenala fantastický úspěch. Po 25 letech jsme ovládli tento Švédský turnaj, a to teprve po druhé v historii (+1x navíc jako Československo). V nedělním zápase už nás klasicky čekal náš největší rival – silné Rusko. Před zápasem už bylo jasné, že náš výběr turnaj vyhraje, hrálo se ale o cenné body do kompletní tabulky Euro Hockey Tour.
Rusko sice prohrálo zápas s domácími a s Finy vyhrálo až po základní hrací době, stejně ale mohlo skočit pořád druhé. Nám odjeli Plzeňáci okolo Jana Kováře. Trenér Říha proto musel trošičku tým přestavět. Zápas vynechal také výtečný obránce Amuru Charabovsk a ještě nedávný hráč Vítkovic Marek Hrbas, který sice hrál v předchozích zápasech dobře, ale trenér se rozhodl vyzkoušet další varianty. V brance dostal opět místo Šimon Hrubec, ocelář z Třince.
Do první třetiny jsme vstoupili jak jinak, než vyloučením hned na začátku. Marek Kvapil si šel sednout za sekání. Na tomto turnaji jsme v každém zápase měli už jednoho vyloučeného hráče do začátku 3. minuty. Rusko ale možnost otevřít skóre tak brzo nevyužilo. Následně fauloval taky ruský tým, poté opět náš. Nikdo ale početní výhodu nezužitkoval. Nic dalšího a zajímavého se v této třetině už nestalo. Co je ale zajímavé je celkový počet střel na branku. Rusky mělo pouhých 5 střel za celou třetinu, my katastrofální tři střely. To je opravdu k zamyšlení.
Druhou třetinu začali Rusové rychlým vyloučením, jenže my přesilovku nevyužili, ba naopak jsme po minutě a 7 sekundách dostali trest pro hráčskou lavici za příliš mnoho hráčů na ledě. Ani soupeř ale nadstandardní výhodu nevyužil a přišla 9. minuta. Přesně v čase 28:44 otevřel Tomáš Zohorna skóre po spolupráci s Petrem Zámorským a Radkem Koblížkem. Národnímu týmu ale vedení vydrželo jen do patnácté minuty, kdy skóroval Kuzmenko. Hra byla vyrovnaná a Češi se snažili, jenže pak přišla další Kuzmenkova střela a v čase 39:01 si Milan Doudera bohužel srazil puk do vlastní branky, když se snažil střelu právě Kuzmenka usměrnit pryč. Zub sice 8 sekund před koncem dostal dvouminutový trest, ten naši borci ale nevyužili ani těch pár sekund druhé, ani ve třetí třetině. Rusové se střeleky zlepšili, my ne. Na branku soupeře jsme opět vyslali jenom tragické 3 střely.
Začátek třetí třetiny byl takový neslaný, nemastný. Velká možnost srovnat ale přišla v čase 46:48, když Marek Kvapil dostal možnost využíti samostatného nájezdu. Bohužel ale zajel podobný nájezd jako Radim Zohorna v jednom z předchozích zápasů a ruský gólman neměl těžký zákrok. Třetí rána do srdce týmu přišla 8 sekund do 14. minuty. Kadeykin zvýšil na 3:1 a skóre se už do konce třetiny i přes vyloučení Tomáše Zohorny nezměnilo. Střelecky jsme se sice zlepšili na 7 střel, ani jednu jsme ale nevyužili a podlehli tak silnému Rusku 3:1.
I přes prohru, jak už bylo zmíněno výše, se náš tým neposouvá z prvního místa. Pomyslné zlaté medaile jsme si zasloužili a za předvedený výkon jsme se určitě nemohli stydět. Stydět se mohli spíš Švédové. Na tento zápas přišlo totiž pouhých 1732 fanoušků (pro informaci se to dá srovnávat s ligovými zápasy Frýdku- Místku v Chance Lize). Euro Hockey Tour pokračuje v květnu poslední zastávkou na našem domácím Carlson Hockey Games, kde budeme obhajovat zlatý Hattrick. Taky je to ještě možnost, jak zabojovat o celkové prvenství v kompletní tabulce Evropské Hokejové Tour. Ta vypadá následovně: 1. Rusko (19 bodů), 2. Finsko (13 bodů), 3. Česko (11 bodů), 4. Švédsko (11 bodů).