Představujeme vám novou rubriku, kde svoje hokejové zážitky poskytnou redaktoři MH. První díl nemůže začít lépe, než návštěvou Zápasu legend v O2 Areně a to s novinářskou akreditací. Svoje dojmy a zážitky sděluje redaktorka Veronika Mašátová.
,,Ještě jeden zlatý večírek pro tuhle partu!“ i takhle by se dala nazvat akce, která vyprodala O2 arénu až kde stropu! Jediné prázdné místo nebylo k vidění. Výborně zorganizované odpoledne legendárním Jaromírem Jágrem a taky Kauflandem. Jediná chybka byla absence některých legendárních hráčů na straně české, ale i té slovenské především nepřítomnost Jiřího Hrdiny a Dominika Haška mě osobně překvapila, každopádně i tak se sešla výborná parta legendárních hokejistů, kteří ukázali, že i když někteří nehráli hokej řadu let, tak tento sport prostě mají v krvi. Milujeme Hokej byl u takhle velké akce jakožto akreditované médium. Konkrétně se vyslali dva zástupci. Lehká nervozita byla na místě, vždyť kolem nás chodili zástupci, kteří mají obrovský mediální vliv, ale na to se vůbec nehrálo. Po vyzvednutí akreditace jsme se vydali do akreditačního centra, kde jsme si vyslechli základní organizační informace.
Mohli jsme se pohybovat defakto všude, samozřejmě obezřetně abychom nepřekáželi divákům. Profesionální přístup organizátorů napomohl k bezproblémovému proběhnutí akce. Následně jsme se vydali na „tour de O2 arena“ abychom si prošli, kde budou zajímavá místa pro focení a byli připraveni na začátek zápasu. Zrovna se na ledě konalo oficiální rozbruslení, z hlediště jsme ho tedy pozorně sledovali a dokumentovali. Bohužel během zápasu nebyla možnost stát na schodech, měli jsme vyhrazené místo, tam však bylo obsazeno, navíc led byl pro pořizování fotografií dost daleko. Slavnostní nástup byl dokumentován z hlediště.
Po vhození buly jsme se rozhodli najít lepší pozici. Sebrali jsme tedy veškeré vybavení a zamířili přímo k ledu, kde bylo pár fotografů, my jsme si však své místo našli. Tato pozice se nám zalíbila natolik, že po zbytek utkání už nebyl zájem hledat jiné pozice. Teď k zápasu! Byla to opravdu velkolepá podívaná, jelikož jsme ani jeden z dvojice MH nebyli v roce 1998 na světě, tak to pro nás mělo o to větší váhu. Mohli jsme vidět tu úspěšnou generaci, která vozila medaile defakto z každého turnaje. Nástup hráčů na led byl opravdu zdařilý, nejdříve nastoupil český hráč a následně vedle něj zástupce Slovenska. Každá z legend byla náležitě uvedena. V československé dvojici se pak hráči odešli řadit na čáry. Největší ovace zaznamenal samozřejmě Jaromír Jágr, ten se dnes zaslouženě pyšnil s kapitánským „C“ na prsou. Nejdojemnější moment celé akce nastal v momentě, kdy se vzdával hold trenérovi, který český hokej dovedl k těm největším úspěchům. Nebylo třeba ho dlouze představovat Ivana Hlinku zná snad každý v této republice, potlesk zaplněná O2 arény zajisté musel slyšet až tam nahoře. Zazněly hymny, Jakub Voráček vhodil symbolické vhazování a zápas mohl oficiálně začít.
Ačkoliv hokej to byl ze startu lehce pomalejší, s postupem času člověk získával pocit, že se vrátil v čase. Gólmani obou celků Ján Lašák za Slovensko a Roman Čechmánek v českých barvách, předvedli skvělé výkony. Mohli jsme si od nich vychutnat styl chytání, který se v dnešní době již nevyužívá. Právě brankáři díky svému „oldschool“ představení házeli na celý zápas výborné světlo. Jako první O2 arénu rozjásali slovenští bratři konktrétně Marek Uram. Češi však dlouho nenechali diváky v klidu, po chvilce vyrovnal kdo jiný než Jaromír Jágr.
Za Česko se v první třetině prosadili Robert Reichel a Tomáš Vlasák. Druhá třetina ve své polovině nabídla střídání gólmanů. Dušan Salfický obsadil české brankoviště a Slovensku kryl záda ne příliš známý Karol Križan. Oba však pokračovali v nastolené gólmanské show. Gólové zásahy zapsali Petr Nedvěd s Davidem Výborným a na druhé straně Marián Hossa.Čekala nás poslední třetina, ve které Češi potvrdili vítězství trefou jednoho z nejlepších střelců naší historie Milanem Hejdukem. Marcel Hossa ještě upravil konečný stav na 6:3. O výsledek, ale v tomto zápase vůbec nešlo.
Uteklo to hrozně rychle a určitě bychom se nebránili odvetě třeba v Bratislavě. Po skončení utkání jsme se vrhli ke kabinám mezi nimi bylo připraveno místo pro rozhovory s pár hokejisty. My zastihli kapitána Ľubomíra Višňovského, Žigmunda Pálffyho a Roberta Reichela. Po rozhovoru jsem Višňovského poprosila o nějaký upomínkový předmět, byl velice sympatický, zeptal se v kabině a kustod Slovenska mi slíbil tričko Zápasu Legend. Při čekání na cenný suvenýr se na rozhovor přihlásil Jaromír Jágr a my jsme měli perfektní zážitek. Po rozhovoru jsem Jágra požádala jestli nemá puk nebo něco jiného, Jarda odpověděl, že všechno odnesli a nemá vůbec nic, začal mi dokonce ukazovat i kapsy a byla to opravdu nezapomenutelná situace. Následně mi kustod slovenských hráčů podal modré triko a Jaromír na to reagoval: ,,No vidíš nemáš puk, ale máš tričko!“. Poprosila jsem ho tedy o podpis a domů jela spokojeně s krásným suvenýrem.