I přesto, co vše dokázal, patřil ROMAN ČERVENKA k nejvíce negativně hodnoceným českým hráčům na sociálních sítích. Avšak v uplynulé sezoně ukázal, že si takovéto názory na jeho výkony nezaslouží.
Velký počet hejtrů na adresu českého útočníka zaskočil kdejakého experta. Před předešlou sezonou padalo hodně otázek, co se musí změnit, aby český hokej opět patřil mezi pravidelné favority na medaile. Na internetu se samozřejmě objevila velká řada názorů, nepochopitelně však padala vina i na Červenku. Někteří opravdu házeli vinu i na něj. U klávesnice je každý hrdina, ale dávat chyby na ramena jednoho hráče, a ještě k tomu muže, který toho již tolik dokázal? Nezaslouží si snad více respektu po takovéto kariéře, říkala si řada expertů a legend českého hokeje. Šestatřicetiletý hokejista však ještě neřekl sbohem.
Ještě aby řekl! Vždyť právě ten ročník byl průlomový, a to nejen pro něj, ale i pro celý český hokej. Reprezentaci čekaly dva vrcholové turnaje. Kromě každoročního mistrovství světa ještě olympijské hry. Bez hráčů z NHL se Češi vydali do Pekingu, v čele právě s pražským rodákem. Nebylo pochyb o tom, kdo by měl mít na dresu kapitánské „céčko“. Na turnaj odjel tým plný zkušeností, a právě těch má Červenka na rozdávání. Navíc ve Švýcarsku opět dokazoval, jaké má kvality. Velice těžký úkol vzal se ctí a odhodlaný bojovat pro tak vytouženou medaili vedl tým turnajem. Bohužel se však staly hry propadákem. Češi zapsali historicky nejhorší vyřazení a naděje na cenný kov padly již v osmifinále. A tak Červenkova družina sledovala medailové boje a mimo jiné i úspěch Slovenska se zklamáním ve tváři. Sám odchovanec Slavie však zapsal pět bodů za čtyři klání a nedala by se vina házet na něj. I přesto to někteří hejtři dělali.
Švýcarská liga je možná tou nejlepší ligou v Evropě. Rychlost a chytrost v zemi helvétského kříže za poslední roky výrazně vyrostla a není tajemstvím, že odtamtud míří za moře velká řada nových hráčů. Červus má za sebou již šest sezon ve švýcarské National League. A jen dvakrát se stalo, že by nedosáhl na hranici bod na zápas, a to vždy pouze o dva body. Poslední tři ročníky obléká dres Rapperswill. Sice jeho tým nestačil ve čtvrtfinále po dramatické sedmizápasové sérii na Davos, ale v individuálních statistikách neměl konkurenci. Za 59 utkání zapsal 69 bodů a stal se nejlepším hráčem ligy. Po základní části zůstal druhý Švéd Tommernes pět bodů za českým hokejistou. Získal si tam tedy hodně respektu a zbývalo potvrdit vše na tom úplně nejzásadnějším – mistrovství světa.
Po změnách na lavičce reprezentace padaly otázky, zda-li dostane Červenka prostor i pod novým koučem. Kari Jalonen kladl důraz na velkém přehledu a sledoval výkony českých hokejistů ve velké řadě států. Výjimku netvořilo ani Švýcarsko, a tudíž si nemohl nevšimnout formy, která na všechny strany sršela ze strany Červenky. Věřil také jeho zkušenostem, a i proto mu nechal kapitánské „céčko“. Jalonen pojal styl vedení národního týmu jinak než jeho předchůdci, ale změna na pozici kapitána nebyla potřeba. Borec s desítkou na zádech nedal nijak znát únavu ze sezony a hned v úvodním utkání šampionátu třikrát přihrával na branku. Výborně si sedl v lajně s Krejčím a Blümelem. Po skupinové fázi se zastavil na jedenácti bodech a pomohl Česku k třetímu místu ve skupině. Nebylo to sice nijak zvlášť růžové i s ohledem na nečekané zaškobrtnutí s Rakouskem, ale základ tým splnil, dostal se do čtvrtfinále. Tam Češi schytali rozjeté Němce, a i přes to, že byli favoritem, věděli, že to nebude vůbec jednoduchý úkol. Od toho tu ale byla silná trojice Pastrňák – Krejčí – Červenka, která rozhodla zápas. Sám kapitán zapsal 1+2 a opět patřil k hlavním hvězdám zápasu. Konečný výsledek 4:1 rozhodl o tom, že se čeští lvi poperou o finále s Kanadou. Bohužel soupeř ze zámoří byl silnější a zvítězil 1:6. U jediné české branky neasistoval nikdo jiný než Červenka.
Již dlouho čekal český národ na cenný kov. Nový trenér, silný tým a další šance. V rozhodujícím klání jsme narazili na výběr USA. Po nepovedeném semifinále trochu klesl optimismus českých fanoušků, avšak touha byla veliká. Co se stalo dále již všichni víme. I díky gólu a asistenci Romana Červenky Češi konečně zlomili prokletí a opět získali medaili.
Jak později sám pražský rodák řekl, spadl mu obrovský kámen ze srdce. Tolik let tvrdé práce, nadějí a pozdějšího zklamání bylo konečně podtrženo. On sám se navíc s celkovým počtem sedmnácti bodů stal nejproduktivnějším hráčem turnaje.
Celý rok zakončil s neuvěřitelnými statistikami. Nejlepší hráč MS, nejlepší hráč švýcarské ligy. Pochvalu mu v rozhovoru složil i legendární Jaromír Jágr: „Červus byl vždycky vynikající hráč. Myslím si, že byl od fanoušků až nespravedlivě kritizovaný. Vypadalo to, že když nebyl národní tým úspěšný, hodili to na Romana. Znovu dokazuje, že je vynikající hráč. Hlavně si to zaslouží. Co já jsem ho zažil, a věřím, že to dělá doteď, tak se snaží pořád držet v top formě, trénuje navíc. Tvrdá práce je nejdůležitější. Talent má.“
Nyní by však mohl být všem negativním komentářům na adresu Romana Červenky konec. Jeho výkony neměli hranice. Jednoznačně dotáhl český tým až k vytouženému bronzu. Jeho samotného však názory internetových pisálků na sociálních sítích nemusí vůbec zajímat. Potvrdil své kvality. V letošní sezoně navíc bojuje i v Lize mistrů. Nemůže již sice postoupit do vyřazovací fáze, každopádně Liga mistrů je ukázka nejlepšího hokeje v Evropě a tam Červenka nesmí chybět.
Nová sezona, stejný Červenka. Opět je bodovou mašinou svého týmu. Po úvodních pěti zápasech má sedm bodů. V CHL zapsal čtyři body ve stejném počtu zápasů. Otázkou zůstávají jeho další reprezentační kroky. Zda-li bude i nadále kapitánem českého výběru a králem bodování MS, to ukáže čas.