Mladý prospekt Vancouveru. Parťák Martina Brodeura. Když člověk zmíní tuto charakteristiku, asi každému milovníkovi hokeje se vybaví jméno Cory Schneider. V NHL figuroval od roku 2008. Bilanci si za ty roky udržel na 2,43 inkasovaného gólu na zápas a procentuální úspěšnost udržel na obdivuhodných 91,8 %. Jaký příběh se ale skrývá za těmito čísly?
Phil Kessel, Kevin Porter či Jack Johnson. Budoucí vítězové Stanley Cupu, kteří v ten moment byli nešťastní. Stáli v běloruské hale a s těžkým srdcem přihlíželi, jak ruští hokejisté přebírají zlaté medaile pro šampióny juniorského mistrovství světa do 18 let roku 2004. Nejvíce smutným hrdinou byl ale brankář Cory Schneider. Po hubené prohře 2:3 se s turnajem loučil se stříbrnou medailí a úspěšností zákroků 92,9 %. Lépe si vedl pouze Čech Marek Schwarz (93,9 %). Skauti z nejvyšších lig světa si už tehdy jistě říkali, že tenhle rodák z Marblehead má v sobě velký potenciál. V mládežnické reprezentaci medailový úspěch sice již nikdy nezopakoval, na ligové úrovni však nezahálel. S celkem Boston College rovnou dvakrát slavil titul z NCAA. Asi nikoho příliš nezaskočilo, když na tichého gólmana na draftu v 1. kole z celkově 26. pozice ukázal Vancouver Canucks. Parta bratří Sedinů se tehdy mohla spolehnout na služby Alexe Aulda či Dana Cloutiera. Skoro dvoumetrový brankář nikam nespěchal a o kluziště nejlepší hokejové ligy světa vyrazil bojovat “až“ v roce 2007. První rok strávil po boku Drewa MacIntyreho v AHL, aby mohl zrát jako víno.
,,Tehdejší vedení si mě zavolalo a v krátkosti mi řeklo, že jdu na farmu, protože na NHL ještě jednoduše nemám. Byl jsem mladý, ale neurazil jsem se. Občas je krutá realita přesně to, co potřebujete slyšet,“ ohlížel se později Schneider za svými prvními krůčky vstříc profesionálnímu hokeji. A nutno uznat, že od vedení Canucks to byl správný krok. Hned ve své debutové sezoně v AHL byl zvolen nejlepším nováčkem ligy za měsíc březen a leč Manitoba vypadla již v prvním kole rukou Syracuse Crunch, mladý prospekt v brankovišti držel své spoluhráče nad vodou po celých šest zápasů. Na své výkony zdařile navázal i v následujícím ročníku, kdy vytvořil klubový rekord za deset vychytaných výher v řadě. A když se koncem listopadu zranila týmová jednička Roberto Luongo, mladý fantom se dočkal svého prvního povolání mezi nejlepší hokejisty světa. V prvních dvou duelech kryl záda Curtisi Sanfordovi. Do třetice se ale již dočkal a 29. listopadu odchytal klání proti Calgary Flames. Z rukávu vytasil 28 zákroků a musel zkousnout porážku 1:3. Na svou první výhru však nemusel dlouho čekat. 5. prosince inkasoval z řad Minnesoty jedinou branku a výrazně se tak podílel triumfem Canucks nad Wild 2:1. Celkově naskočil do osmi klání, poté Vancouver obchodně získal matadora Jasona LaBarberu a maskovaný novic se stěhoval zpět na farmu, kde pokračoval v krasojízdě, kterou si před debutem v NHL nachystal. Svou sérii bez porážky protáhl na 13 utkání a vysloužil si místo v AHL All-Star Classic.
Svůj celek nakonec onoho roku dovedl k triumfu osmadvacetkrát, procentuální úspěšnost vyšperkoval na neuvěřitelných 92,8 % a zcela po zásluze převzal trofej Baz Bastien Memorial Award, která se uděluje nejlepšímu brankáři AHL. S Moose poté dokráčel až do finálových bojů o Calder Cup, kde jeho partě vystavil stopku klub Hershey Bears s Michalem Neuvirthem. I v těchto vyřazovacích bojích se mu vedlo a zažil tak trpké deja vu z Minsku. Po sezoně se navíc médii začaly šířit fámy, že Schneider bude z klubu vyměněn. Dlouholetý kontrakt uzavřela s klubem ikona Roberto Luongo a záda mu měl krýt přece jen osvědčenější Andrew Raycroft. Opakoval se tedy totožný scénář, mladý Kanaďan si dobře vedl v AHL a pozvání výš se opět dočkal po zranění týmové jedničky. A leč odchytal pouze dva zápasy, všem se do paměti zapsal svým výkonem proti Dallasu Stars, když předvedl 45 zákroků. V AHL nadále dominoval, leč z úspěchu v play off se ani tentokrát netěšil. Tehdy naprosto přepsal historické statistiky Manitoby. Ve vychytaných výhrách jej vyrovnal až o jedenáct let později Eric Comrie, se dvanácti nulami je doposud na děleném prvním místě spolu s Wadem Flahertym. A když v létě podepsal s Vancouverem dvouletou smlouvu na 1,8 milionu dolarů, bylo jasné, že se dočkal. Sezonu zahájil jakožto kolega Roberta Luonga v NHL. A lepší premiéru si přát nemohl. Jemu i jeho kolegovi v brankovišti se dařilo a obdrželi ocenění William M. Jennings Trophy pro brankářský tandem s nejmenším počtem inkasovaných branek. Stali se vůbec prvními brankáři v historii Vancouveru, kteří se tohoto ocenění dočkali s kosatkou na prsou, předčili tehdy Tima Thomase a Tuuku Raska z Bostonu Bruins. Debutu v play off NHL se dočkal proti Chicagu ve 4. kole, když za stavu 1:6 vystřídal Luonga. Hawks si tehdy již v poklidu dokráčeli pro vítězství 7:2, Schneider inkasoval jednu branku ze sedmi střel. Prostor dostal hned v následujícím kole. Zde se stal moment, který dost možná ovlivnil celou jeho budoucí kariéru. Při trestném střílení, které prováděl Michael Frolík, si poranil břišní svalstvo a zápas pro něj skončil. Vancouver však nakonec dokráčel až do finále Stanely Cupu, kde nestačil na Boston Bruins. Schneider tak zažil další krutou porážku ve finálových branách.
Obchodu s jeho osobou se navíc nakonec nevyhnul. Byl vyměněn do New Jersey Devils za volbu v draftu, z níž Canucks v budoucnu vybrali Bo Horvatha. Asi všem milovníkům hokeje se Schneider zapsal do paměti jako gólman z New Jersey. Stal se tehdy kolegou legendárního Martina Brodeura, jemuž zdatně sekundoval a měl to být právě on, kdo po čtyřnásobném držiteli Vezina Trophy převezme žezlo. A z počátku si nevedl vůbec špatně a vysloužil si lukrativní sedmiletou smlouvu za celkem 42 milionu dolarů. V prvních třech sezonách udržel svou úspěšnost zákroků pokaždé na 92 % a svými zákroky zvedal diváky v Prudential Center ze sedadel. Roku 2016 se objevil na NHL All-Star Game. Pak ale začaly milovaného gólmana Devils opět sužovat zdravotní komplikace. Nejprve se mu vrátily problémy s břišním svalstvem, které jako by hříšně přivolávaly černá mračna, která se nad jeho kariérou začínala zjevovat. Kalendářní rok 2018 odstartoval nelichotivou bilancí sedmi proher v řadě, poté jej ze hry opět vyřadilo zranění. Po jeho návratu se k závěru sezony Devils více spoléhali na Američana Keitha Kinkaida. V létě se poté musel podrobit operaci kyčlí a do následujícího ročníku šel s vírou, že se opět vše v dobré obrátí. Tak tomu bohužel nebylo a Schneider se svezl se špatnými výkony jeho mužstva. Rozhodně nelze házet vinu pouze na jeho hlavu. Na druhou stranu, nebyl ani nikterak zářivou oporou, co by občas předvedla nějaký ten zákrok tzv. navíc. Role jedničky se tak tehdy zhostil benjamínek Mackenzie Blackwood. A Schneider? Musel zkousnout odchod o patro níže. Poslední tři roky své kariéry strávil v záložním celku New Yorku Islanders, kde měli své jisté pozice stanovené Ilja Sorokin a Semjon Varlamov – gólman, který byl tehdy členem vítězného tažení Hershey Bears proti Manitobě. Ze Schneidera se tak stal spíše zkušený mentor, který v AHL odváděl poctivou práci a mohl být zajímavým kolegou pro ostatní brankáře. Jedním z nich byl třeba Čech Jakub Škarek. Brankář s 410 starty v NHL do své poslední bitvy v nejlepší hokejové lize na planetě vyrukoval 4. března 2022 a symbolicky proti New Jersey Devils. Sedmadvaceti zákroky pomohl Islanders k výhře 4:3 a jenom rudě podtrhl, jak nevyzpytatelný a zajímavý ten osud někdy je. V sedmatřiceti letech stále mohl pokračovat v kariéře, zájem byl ze Švýcarska. Schneider ale odmítl.
,,Kdyby mi tehdy někdo řekl, kolik let budu hrát profesionálně hokej, vysmál bych se mu. Byla to velká jízda, ale cítím, že je čas skončit. Jsem s tím smířený,“ prozradil novinářům Cory Schneider. Muž, který čaroval v Manitobě, Vancouveru a New Jersey. Který se nesmazatelně zapsal do dějin NHL a nejednoho fanouškovského srdce, které bije pro lední hokej. Ďábel, jehož plamen ale časem mírně pohasl.
Autor: František Kalina