(foto: twitter – vkoca)
Svůj začátek kariéry jsi prožil v Letňanech, jak na své začátky vzpomínáš?
S hokejem jsem začínal na Slávii, kde byl ještě můj bratr. Později odešel do Ameriky a já jsem se přesunul na rok do Letňan. Byla to pecka a byl to obrat mé kariéry. Odešel jsem pak do Liberce, kde mají jedno z nejlepších zázemí v Česku. Pak to šlo dál.
V roce 2014 na MS U18 jsi získal stříbro. Tehdy byl s tebou v kádru David Pastrňák, David Kaše, Jakub Vrána, Vítek Vaněček. Jaké to bylo hrát s takovými hráči?
Byla to bomba. Než jsem na MS přijel odehrál jsem jen dvě přátelské utkání. Měli jsme super partu a byl to skvělý úspěch pro český hokej.
Ještě ve stejném roce si odešel do Quebec Major Junior Hockey League, kde sis zahrál v týmu Charlottetown Islanders a probojoval ses dvakrát do All Star týmu. Jak hodnotíš toto období?
Zpočátku se mi tam vůbec nechtělo. Na Spartě mi neřekli, jestli budu místo v hlavním kádru nebo ne. Po dohodě s agenty jsem se nakonec rozhodl, že odejdu. Zdálo se to jako správné řešení a hokejově jsem tam vyzrál. Předtím tam byli čeští hokejisti, Pavelka, Nestrašil, Polášek a mluvili jsme spolu o tom, jaké to tam je. Je to velmi dobré místo pro hokejový rozvoj.
V roce 2015 jsi byl draftován ve druhém kole Ottawou. Jak to probíhalo z tvého pohledu?
Předtím tam byly žebříčky, které nám ukázaly, kdo a jak na tom je. Každý malý kluk sní o tom, že bude jednou hrát v NHL. Když jsem věděl, že půjdu buď v prvním nebo druhým kole, těšil jsem se o to víc. V prvním kole to nedopadlo, byl jsem zklamaný, ale vyspal jsem se z toho. Další den už to padlo a já byl moc nadšený.
Koncem října v roce 2017 jsi debutoval v NHL a připsal sis asistenci, ale na první gól si musel čekat skoro půlroku, bylo to pro tebe těžké?
Během té doby jsem naskočil do dvanácti zápasů, ale hlavně jsem hrál na farmě. Půlrok je dlouhá doba, ale hrál jsem třeba pět až sedm minut na zápas. Každý, kdo hrál v NHL vám řekne, že to je těžké se za takových podmínek prosadit, ale pak to byl nejkrásnější zážitek, který jsem zažil.
Zatím ses nedostal do hlavního týmu české reprezentace, ale byl jsi jen v širším kádru před MS. Proč si myslíš, že jsi ještě nedostal šanci?
Bylo to po první sezoně v NHL. Přijel jsem a byl jsem hodně unavený. Rameno bylo ve špatném stavu a byl jsem dobitý. Můj výkon nebyl takový, jaký by měl být a šanci jsem si proto ani nezasloužil. Další rok jsem bojoval, ale byl to náročný ročník. Měl jsem zlomený kotník a v takovém případě jsem si to také nezasloužil. Letos se to kvůli koronaviru zrušilo, což je velká škoda, protože to je jedna z věcí, kterou bych chtěl taky zažít, hrát za národní tým.
Většinu své kariéry jsi hlavně strávil na farmě Senators, jak moc těžké je pro tebe čekat na šanci?
Je to náročné, ale člověk se s tím časem smíří a zvykne si. Musím se snažit, makat na 100% a doufat, že ta šance přijde a poté ji nepustit.
Tým Senátorů patří k jedním z nejhorších týmů v NHL. Psychicky to musí být hodně obtížné hrát v takovém týmu…
Ottavě se sice nedaří, ale ta soutěž je tak vyrovnaná, že i slabší týmy můžou porazit kádry, které jsou na vrcholu. V poslední době se tam protočilo mraky hvězd. Je to spíš o tom, že tam není ten základní kámen hvězd. Věřím, že se teď bude blýskat na lepší časy.
Jak hodnotíš organizaci a líbí se ti v takovém prostředí?
Když jsem přišel, byl jsem z toho překvapený. Těžko vám teď můžu říct víc, protože v hlavním kádru nejsem stálým hráčem. Kdybych jím byl, řeknu k tomu víc pozitivních věcí.
Situace kolem koronaviru zahýbala s námi se všemi. Popiš nám situaci, jak ses vracel domů.
Když jsme dohráli zápas jeli jsme na další, ale řekli nám, co se stalo a museli jsme jet zpátky. Týden jsem čekal, co a jak bude. Přišli potom opatření, s přítelkyní jsme řešily letenky a chtěly jsme co nejdřív odletět domů.
Co jsi dělal během volného času, když se Ottawa neprobojovala do play-off?
Přijeli jsme do Česka a já si dal měsíc a půl volno Věděl jsem, že ta pauza bude sice delší. Bylo to hodně o videohrách, času s přítelkyní, hodně filmů. Snažili jsme se zabavit.
Jednali jste už s klubem o nové smlouvě?
Nějaké náznaky už tam jsou, ale teď je všechno pozastavené, jelikož mi dovolili nastoupit tady v Česku. Teď bych měl dostat kvalifikační nabídku a potom se to bude řešit dál. Na vyjednávání bude nejspíš hodně času, protože nikdo neví, kdy přesně nová sezona začne.
Teď budeš oblékat dres pražské Sparty. Za Spartu sis zahrál ještě před odchodem do zámoří. Těšil ses na návrat a jak vůbec vypadalo jednání mezi vámi?
Já jsem se hodně těšil, protože tenkrát jsem nechtěl jít do juniorky, chtěl jsem být doma a nastupovat za A-tým Sparty. Podle mě je to možná nejprestižnější tým v Evropě, který má obrovskou historii. Jsem moc šťastný, že se k týmu můžu připojit, že mi dali šanci vůbec nastoupit a že jsme se na tom dohodli. Moc se na to těším.
Kdo je tvůj hokejový vzor?
Když jsem byl menší, tak jsem chtěl být vždycky ve všem jako bratr. On je starší, my jsme všechno dělali spolu. Chtěl jsem být vždycky lepší než on. Pak jsem sledoval kluky z NHL, kteří tam hráli. Já si myslím, že každý mladý kluk v Česku vzhlíží k NHL a ke klukům, co tam hrají. Já jsem neměl konkrétního jedince, ale spíš se mi líbila představa o NHL a obdivoval jsem kluky, kteří se tam dostali.
Reprezentace už jsou dlouho bez medaile, v čem si myslíš, že je problém?
To je hodně těžká otázka. Podle mě jsou země jako USA a Kanada úplně někde jinde. Myslím si, že Česko špatný tým nemá, ale všechno začíná mládeží. Konkurence v mládeži není taková, jako v zámoří. U nás se najdou jeden, dva kvalitní hráči za ročník. Myslím si, že v Česku je moc týmů v jedné soutěži a v tom chybí právě ta konkurence.
Autor: Šárka Kolková