Dnes si můžete přečíst další rozhovor. Nedávno jsme vyzpovídali hráče Oulu a člena národního týmu, Radka Koblížka. Proč nechtěl hrát ve Finsku, co řekl na adresu Filipa Pešána a umí finsky? Vše se dočtete pod anotací.
Hokejovou štaci jste načal v Brně. Jaký moment byl pro Vás v Kometě nejsilnější a proč?
V Kometě určitě moc rád vzpomínám na pana trenéra Náprstka, bohužel už není mezi námi. Ten si mě do Komety vzal a moc mi pomohl. Rád vzpomínám i na poslední sezonu, kdy jsme měli super tým a vyhráli celou soutěž mladšího dorostu.
Poté Vám přišla smlouva od Kärpätu. Opravdu jste se do Finska tolik netěšil, jak popisujete sám ve svém příběhu na Bez frází?
Spíš jsem se toho hodně bál a měl z toho respekt. Nevěděl jsem do čeho jdu a co od toho čekat. Všechno jsem měl v Česku, rodinu, kamarády, skvělý tým. Byl jsem hodně mladý, bylo mi patnáct let a nechápal jsem proč bych měl odcházet. Jsem za to ale hodně rád.
Od té doby, co fungujete v této organizaci, jste se objevil dokonce ve třech jiných soutěžích (U20, Liiga, Mestis) během ročníků 2015/18. Vyhovovala Vám tenkrát taková porce zápasů?
Já jsem byl vždycky rád za každý zápas, který jsem mohl hrát, ať už to bylo za A – tým nebo v juniorce. Když̌ jsem byl první rok v Mestis soutěži v Kajaani, tak tam jsem se trápil, moc jsem nehrál a nešlo mi to. Navíc to bylo daleko od Oulu, asi 200 km, dojíždění bylo náročné. Naštěstí jsem to zvládnul. Byla to dobrá zkušenost.
V sezoně 2017/18 jste získal s muži ve finské lize zlato a s juniorkou stříbro. Jak vzpomínáte na tento ročník?
Sezona začala velice zvláštně. Prvně jsem se hned dva týdny po začátku přípravy zranil a byl jsem přes dva měsíce mimo. Potom jsem hrál první zápas v sezoně za juniory po zranění, udělal jsem hloupý faul a dostal stopku na sedm utkání, další měsíc mimo. Dále jsem strávil většinu sezony v Mestis, v týmu Hermes Kokkola. Za muže v Kärpätu jsem v tomto ročníku odehrál jen jedenáct zápasů v základní části. Když jsme v Kokkole ztratili šanci na postup do play-off, Kärpät mě zavolal zpátky a šel jsem do juniorky na play-off. Hráli jsme dobře a byli blízko k titulu. Vedli jsme 2:0 na zápasy ve finále, nakonec jsme ale bohužel prohráli 3:2 a byli stříbrní. Hlavní mužstvo Kärpätu v té době hrálo semifinále proti Helsinkám. Já bych si ani ve snu nemyslel, že bych si v tomto ročníku a v hlavním kádru ještě zahrál. Na šesté klání jsem jel s A – týmem do Helsinek. Ten zápas jsme prohráli. Po zápase za mnou přišel tehdejší kapitán týmu, Lasse Kukkonen, poklepal mě po ramenou a usmál se. Nevěděl jsem, co to mělo znamenat, ale měl jsem takový pocit v hlavě̌, že bych možná mohl hrát sedmé rozhodující utkání semifinále. Další́ den si mě trenér zavolal a řekl mi, že fakt budu hrát. Pamatuju si, že jsem to absolutně nechápal. Do té doby jsem nehrál ani jeden zápas za chlapy v play-off a najednou mám hrát sedmé utkání semifinále. Byl jsem hodně nervózní, ale vyhráli jsme a postoupili. Od té doby jsem hrál každé klání, a nakonec jsme vyhráli titul. Byl to krásný zážitek.
Už sedm let hrajete ve Finsku za Kärpät Oulu. Jste rád, že můžete být tak dlouho součástí tohoto klubu?
Podle mě to bylo nejlepší rozhodnutí v mém hokejovém životě. Kärpät je jedna z nejlepších organizací v Evropě, všechno funguje skvěle. Výborně se pracuje s mladými hráči, v klubu jsou výborní trenéři a lidi. Jsem opravdu šťastný, že v Kärpätu můžu hrát.
Když zde pobýváte takovou dobu, pochytil jste už finštinu?
Něco finsky řeknu a pochopím, ale plynule ještě̌ určitě̌ neumím.
Co se Vám na Oulu a Finsku celkově líbí nejvíc?
Oulu je krásné město na severu Finska, není moc velké, ale je tam všechno, co člověk potřebuje. Za tu dobu jsem si Oulu hodně oblíbil a je to můj druhý domov. Moc se mi líbí, jak Fini respektují každého člověka. Jsou také moc hodní a skromní Respektují autority. Líbí se mi jejich styl života.
Zkušenosti také sbíráte v národním týmu. Jaké to je, být v nejlepším českém výběru a bojovat za svou vlast?
Jsem hodně rád za každou šanci, si zahrát za národní tým. Je to velká čest a super zkušenost.
Post hlavního trenéra české reprezentace bude nově zastávat Filip Pešán. Co říkáte na takovou změnu?
Pana trenéra Pešána jsem zatím osobně nepoznal, ale mluví za něho. V Liberci odváděl skvělou práci. Je to mladý, moderní trenér a moc se těším, až poznám jeho styl trénování.
Nad českou mládeží teď visí spousta otazníků, protože nás začínají dohánět Němci či Švýcaři. Co myslíte, že by se mělo v mládeži změnit, abychom byli brzy na vyšší úrovni a mohli vychovávat víc hráčů pro NHL?
To je něco, co nedokážu ohodnotit, protože v Česku už dlouho nejsem a nevidím do toho, jak se pracuje s mladými hráči, jak se trénuje atd. Kdybych mohl něco změnit, tak bych určitě snížil počet týmů v juniorce a dorostu např. na čtrnáct nebo dvanáct kádrů. Míň týmů, větší konkurence, větší kvalita soutěže. Víc těžkých zápasů. Ti, jenž se nedostali do extraligových, juniorských týmů, by šlapali klukům na paty v nižší soutěži. A zrušil bych přestupové tabulky.
NHL také byla jedinou soutěží, která se dohrála dokonce. Sledoval jste boje o Stanley Cup a komu jste fandil?
Upřímně vůbec jsem to nesledoval. Někdy ráno jsem se podíval na sestřihy zápasů, ale žádného favorita jsem neměl. Jsem rád za české kluky, kteří to vyhráli.
Během dubna jste byl hostem fóra Bez frází, kde jste mluvil o psychice sportovců v karanténě. Co byste poradil nám či hráčům, abychom byli po stránce psychické víc v pohodě?
Těžká otázka, každý je jiný. Každý prožíváme věci jinak, máme odlišná očekávání od sebe a druhých. Kdybych mohl něco poradit tak to, že hokej je hra, kterou bychom si měli užívat. Pokud nejde o život, nejde vlastně o nic. Hlavně ať jsme zdraví.